Chtěl bych vnímat svět skrz stíny vystrašených lidí. Být jim v patách. Vidět strach v jejich očích, pořád když se na mne podívají. Chci aby mě nenáviděli. Chci aby mě milovali skrz strach, který v nich vyvolávám. Chci být svým vlastním stínem. Beze slova se dívat na postavu v čepici zevlující ulicemi nočního Prešova. Být jeho prodlouženou myšlenkou, nikdy nevyřknutou. Myšlenkou hrůzy. Myšlenkou zkázy normálnosti světa. Přestanu si jí píchat do žil. Odmítám. Nechci skončit jako tisíce bezejmenných obličejů smějících se během dní zalitých sluncem. Prší. Prosím ať prší. Už dlouho jsem neviděl blesky. Už dlouho jsem neslyšel rajskou hudbu hromů. Chci hluk, abych ho mohl stlumit v jediné myšlence na večer. Chci být sám sebou bez ohledu na to, co to obnáší. Chtěl bych…
Chtěl bych najít svou cestu tmou.
Brutálne, tak ako vždy. Heh… aj ja milujem noc. Tieň. Ale aj svetlo, dážď, vietor.
Chtěl bych najít svou cestu tmou. Chtel bych skrze svuj stín vstoupit do šera.
Chci aby se lidi nemuseli zaobírat vlastnín vnitřkem pořád a pořád dokola…
(dodatocne welcome home, stranger 🙂 )
…nebudem hovoriť, aké to je úžasné, lebo sa to proste nedá. No aj já bych chtěl najít cestu tmou…
V první řadě vás chci pochválit za snahu a za to, že se pokoušíte být samy sebou. To však není jednuduché, mám pocit, že nahoře uvedená úvaha dosti vystihuje povahu a příchuť jisté části příspěvků. (Proč jisté části-totiž četl sem jich jen několik a proto nechci házet vše do jednoho pytle.) Při snaze psát osobitě se vytrácí smysl a podstata věci a upřednostňuje se efekt, jaký to má zanechat, ikdyž o to možná de. Mám pocit jakoby autor pouze vymýšlel fráze a ty pak skládal jednu vedle druhé. Po přečtení sem přemýšlel o zdělení, o tom „co tím chtěl básník říci“, ale nic mě nenapadlo. Já vím, že jednotlivé věty nemusí dávat konkrétní smysl, ale mě to nedává ani smysl v rámci celého „díla“. Jediný pocit, jaký dílo zanechalo je zmíněná skládanka frází a dobře znějících slovních spojení a vět. Pochybuju, že by autor sám věřil tomu, co napsal. Podle mě to vyjadřuje jen snahu vyjádřit se osobitě, originálně, snad efektivně, na úkor pravdy a smyslu.
Nezavrhujte můj názor, nemá ublížit, má pomoci při rozlišení, co je osobitost a co póza, i když třeba nevědomá. Jak sem napsal na začátku, není to lehké. Byl bych rád, kdyby nejen autor potvrdil nebo vyvrátil mé dojmy. pa
Občas sa stáva, že niektoré diela sú natoľko osobné, že ich pochopí len úzka skupina ľudí. Toto je asi tiež ten prípad, mnohé iné diela (aj od tohto autora) majú čo povedať aj svetu.
to Tom: vďaka za názor. Túto „úvahu“ som nepísal kvôli efektu. Všetko, čo píšem, píšem po nociach. Väčšinou jeto len prúd zaznamenaných myšlienok. S písaním nejaké skúsenosti nemám a viac menej len experimentujem. Som rád, keď veci, čo napíšem niekoho zaujmú ale pri písaní na také niečo nemyslím…